Bolest v oblasti kyčle je častým problémem, který postihuje široké spektrum populace – od vrcholových sportovců přes manuálně pracující až po seniory či sedavé zaměstnance.
Přestože bývá bolest lokalizována do kyčelního kloubu, skutečná příčina může být mnohem komplexnější a pramenit z jiných struktur či systémů. Pro efektivní terapii je proto nezbytné chápat kyčel nejen jako izolovaný kloub, ale jako součást širšího pohybového a neuro-muskulo-skeletálního systému.
Komplexní pohled na příčiny bolesti kyčle
Nejčastější příčiny bolesti kyčle
1. Přenesená bolest z jiných struktur
Často se setkáváme s tím, že bolest kyčle ve skutečnosti vychází z jiné části těla – například z bederní páteře, křížokyčelního (SI) kloubu nebo svalů pánevního dna. Tyto oblasti mohou vysílat přenesenou bolest do kyčle, třísel, hýždí nebo stehna. Kromě samotných kloubů a svalů je nutné zvažovat i fascie a vazivové struktury, které propojují jednotlivé části těla.
2. Porušená stabilita pánve a hlubokého stabilizačního systému
Stabilita pánve a trupu je základem pro efektivní a bezbolestný pohyb. Zajišťuje ji tzv. hluboký stabilizační systém páteře (HSSP), který tvoří čtyři hlavní složky:
- Bránice – hlavní dýchací sval, který zároveň ovlivňuje tlak uvnitř břicha (tzv. nitrobřišní tlak),
- Hluboké břišní svaly – především příčný břišní sval (transversus abdominis), který funguje jako přirozený „korzet“ trupu,
- Svaly pánevního dna – zajišťují stabilitu pánve a správnou funkci v oblasti břicha a pánve,
- Krátké svaly kolem páteře – tzv. multifidi, které stabilizují jednotlivé obratle.
Pokud některá z těchto složek neplní svou funkci správně, dochází k narušení celkové stability trupu a pánve. Tělo pak hledá náhradní strategie – zapojuje svaly, které by měly být v klidovém režimu (například povrchové svaly zad nebo stehen), a vznikají kompenzace, které vedou k přetěžování jiných oblastí – často právě kyčlí.
Typickými projevy mohou být:
- Bolest kyčle při delší chůzi nebo stoji, kdy tělo není schopno držet pánev ve stabilní poloze,
- Přetížení flexorů kyčle (např. iliopsoas – bedrokyčlostehenní sval), které pak bolí nebo ztrácí pružnost,
- Zvýšené napětí v bedrech – často si pacienti stěžují na „tahání“ nebo ztuhlost v bedrech i při běžných denních činnostech,
3. Vliv dolních končetin – od chodidel vzhůru
Chodidlo tvoří základnu každého pohybu ve stoji či chůzi – jakákoli odchylka v jeho funkci se promítá směrem vzhůru, do kolen, kyčlí a pánve. Pokud chodidlo neplní svou roli efektivního tlumiče a opěrného bodu, dochází k poruše tzv. osového zatížení – tedy způsobu, jakým se síly z podložky přenášejí tělem nahoru.
Co znamená narušené osové zatížení?
Za ideálních podmínek prochází reakční síla z podložky skrze:
- patu (kontakt s podložkou),
- kolenní kloub (v mírném napřímení),
- střed kyčelního kloubu (centrum hlavice femuru),
- pánev (přes acetabulum) a dále vzhůru.
Pokud však dojde k funkční poruše nožní klenby – například k propadu mediální (vnitřní) klenby – vzniká nadměrná pronace (vtáčení chodidla dovnitř), což následně:
- stáčí tibii (kost holenní) do vnitřní rotace,
- vede k valgóznímu postavení kolene (koleno padá dovnitř),
- přetáčí femur (stehenní kost) v kyčli do vnitřní rotace a addukce (přitažení ke středu těla),
- mění postavení pánve (často anteriorní tilt – přední naklonění).
Jaký je důsledek?
Takto změněná mechanika:
- zvyšuje tlak na přední část kyčelního kloubu a acetabulární labrum (chrupavčitý lem kloubní jamky),
- přetěžuje vazy a šlachy – typicky šlachu m. iliopsoas, adduktorů nebo hýžďových svalů,
- může přispívat ke vzniku impingement syndromu (tj. funkčního narážení struktur uvnitř kloubu),
- dlouhodobě vede k asymetriím svalového napětí a dysbalancím.
Z hlediska řízení pohybu je důležité si uvědomit, že tělo často kompenzuje ztrátu opory na úrovni chodidla zvýšeným napětím ve vyšších segmentech – např. v oblasti kyčlí, beder nebo dokonce šíje.
4. Přetížení z pohybu, práce nebo sportu
Repetitivní pohybové stereotypy, špatná technika při sportu nebo nevhodná pracovní ergonomie mohou vést ke kumulativnímu přetížení měkkých tkání v oblasti kyčle. Běžné jsou například záněty šlach (tendinopatie), podráždění tíhových váčků (bursitida) nebo blokády kloubů a svalových řetězců. U sportovců je častá bolest spojená s přetížením při jednostranných aktivitách, nebo u sportů jako je běh nebo cyklistika.
5. Zánětlivé a metabolické příčiny
Někdy má bolest kyčle původ v celkovém stavu organismu. Revmatologická onemocnění, chronické záněty, hormonální nerovnováha nebo nedostatek vitamínu D mohou ovlivnit kvalitu vaziva, kloubní výstelky nebo reakci těla na zátěž. Také metabolické poruchy (například inzulinová rezistence) nebo chronický stres mají vliv na to, jak tělo bolest zpracovává.
6. Poruchy řízení pohybu – role nervového systému
Mozek a nervový systém hrají zásadní roli v řízení pohybu. Poruchy v této oblasti, ať už jde o podráždění periferních nervů nebo změněné reflexní řízení svalů, mohou vést k chronickému napětí, špatnému načasování pohybu a následné bolesti. Znalosti z funkční neurologie pomáhají tyto souvislosti rozpoznat a zacílit terapii na hlubší příčiny problému.
Jak může pomoci fyzioterapie?
Fyzioterapie je často první (a správně) volbou v léčbě bolestí kyčelního kloubu. Měla by však přesahovat pouhé cvičení či mobilizace – vyžaduje komplexní klinické myšlení, diferenciální diagnostiku a schopnost identifikovat primární zdroj problému.
Individuální diagnostika a hledání kauzality
Prvním krokem je podrobné vyšetření – nejen lokální (kyčel, pánev, dolní končetina), ale i celkové držení těla, pohybové stereotypy a neurologické řízení pohybu. Terapeut hledá souvislosti mezi bolestí a funkční poruchou – nejen místo bolesti, ale i její příčinu.
Edukace a aktivní přístup pacienta
Klíčovým prvkem terapie je edukace pacienta – porozumění vlastnímu stavu, vlivu každodenních návyků, stresu nebo pracovní zátěže. Aktivní zapojení pacienta do terapie (např. cílené stabilizační cviky, práce s dechovým vzorcem, úprava ergonomie) je pro dlouhodobý efekt zásadní.
Terapie bez „kuchařky“
Moderní fyzioterapie se vyhýbá univerzálním protokolům – protože každý pacient má jiný pohybový vzorec, jiné kompenzace, jinou životní zátěž. Cílem není „opravit“ pouze kyčel, ale obnovit funkční celky a schopnost těla efektivně reagovat na zátěž.
Bolest kyčle je multifaktoriální problém, který vyžaduje komplexní přístup a hlubší porozumění fungování těla jako celku. Příčina může být často mimo samotný kloub – v dysfunkci páteře, poruše stability pánve, nevhodném zatížení nebo systémových faktorech. Fyzioterapie zde hraje zásadní roli nejen jako léčebný nástroj, ale i jako prostředek k pochopení a změně pohybových vzorců, což je klíčové pro prevenci recidiv a dlouhodobé zlepšení.
Autor: Mgr. Eliška Levová
Eliška studovala na Střední zdravotnické škole 5. května obor Masér sportovní a rekondiční. To ji motivovalo pokračovat v dalším vzdělávání a následně vystudovala obor Fyzioterapie na Fakultě zdravotnických studií UJEP. Po roce práce na lůžkovém rehabilitačním oddělení a v soukromém ambulantním zařízení pokračovala v magisterském studiu na Pedagogické fakultě UJEP v oboru Sport a zdraví. Nabírala zkušenosti z různých zdravotnických i sociálních zařízení v Praze, Písku, Ústí nad Labem, Teplicích v Čechách a významnou část praxe zahrnuje i pohyb ve sportovním vrcholovém odvětví synchronizovaného plavání.
