Trauma je silně negativní zážitek, který člověka zasáhne natolik, že si s ním tělo ani mysl často neumějí samy dobře poradit. Může jít o událost fyzickou či emocionální.
Traumatický zážitek může potkat každého z nás – nejen přímo, ale i nepřímo, například jako svědky krizových situací kolem nás. Často si neuvědomujeme, že některé fyzické potíže, s nimiž se potýkáme, mohou pramenit právě z minulých traumatických událostí.
Jako fyzioterapeuté se pravidelně setkáváme s klienty, kteří trpí bolestmi pohybového aparátu, a za těmito obtížemi se mnohdy skrývá právě prožité trauma – například pád, autonehoda, pracovní úraz nebo jiná nečekaná událost.
Je důležité vědět, že trauma není známkou slabosti – jde o přirozenou reakci na nepřirozenou nebo ohrožující situaci. Naše tělo i mozek na trauma reagují komplexně. Jedním z klíčových hráčů v tomto procesu je limbický systém, který sehrává zásadní roli v řízení emocí, stresových reakcí i fyzických odpovědí organismu.
Co je limbický systém a jak funguje?
Limbický systém je část centrální nervové soustavy, která zpracovává emoce, stres a podílí se na regulaci mnoha tělesných funkcí. V situacích ohrožení spouští obranné mechanismy – a to jak na úrovni psychiky, tak těla.
Jednotlivé části limbického systému mají své specifické úkoly:
- Amygdala – zpracovává strach a agresi
- Hipokampus – ukládá a vytváří vzpomínky
- Hypotalamus – propojuje nervový a hormonální systém, reguluje tělesnou teplotu, hlad a další základní funkce
- Thalamus – přenáší smyslové podněty do mozkové kůry
- Cingulární kůra – hraje roli při zpracování emocí a bolesti
- Bazální ganglia – ovlivňují pohyb a emoční reakce
- Čichová kůra – zpracovává vůně a čichové vjemy
Když mozek vyhodnotí situaci jako nebezpečnou, aktivuje se stresová reakce: zrychlí se srdeční tep, zvýší se krevní tlak a tělo se připraví na „boj nebo útěk“. V důsledku toho se někdy trauma uloží hluboko do paměti – a často i do těla.
Jak trauma ovlivňuje tělo i dlouho po události?
Nervový systém si trauma pamatuje. I po letech může reagovat na spouštěče, které původní událost připomínají – zvuky, pohyby, situace. Tělo může spustit podobnou obrannou reakci jako tehdy. To vše se může projevit i fyzicky – bolestmi, napětím, omezením pohybu.
Příklady z praxe:
- Paní (70 let) měla před 30 lety autonehodu, kdy do ní narazilo auto z pravé strany. Od té doby má potíže s periferním viděním na pravém oku. Tělo si nehodu pamatuje a mozek kvůli ochraně omezuje vidění do strany, odkud přišlo nebezpečí.
- Mladý muž (20 let) utrpěl ránu do hlavy při potyčce. Od té doby má potřebu chránit levou polovinu těla a do místností vstupuje pravým bokem napřed. Není to příjemné a časem to může způsobit nerovnováhu ve svalech. Nejde o to, kudy do dveří vstupuje, ale že se mu automaticky stahují krční svaly, jako by čekal ránu.
- Dívka (7 let) se řízla do prstu při krájení. Její maminka zareagovala vyděšeně, což v ní zanechalo hluboký otisk. V dospělosti jí při krájení masa začíná tuhnout levé rameno – tělo si to pamatuje.
Jak trauma mění naše chování?
Mozek lze rozdělit do tří částí:
- Plazí mozek – zajišťuje základní přežití
- Limbický mozek – řídí emoce
- „Lidský“ mozek – zodpovědný za logiku, rozhodování a uvědomění
Pokud emoce „přetíží systém“, může dojít k aktivaci stresové reakce, která se projeví např.:
- Nadměrným mluvením nebo naopak stažením do sebe
- Vyhýbáním se očnímu kontaktu
- Neklidným pohybem těla
- Zrychleným dechem
- Výbušností, pláčem nebo úzkostí
Terapeut by měl v takových chvílích reagovat citlivě a pomoci klientovi znovu se zklidnit, aby bylo možné pokračovat v práci bez dalšího přetížení nervového systému.
Jak může fyzioterapie pomoci?
Existuje řada jednoduchých, ale velmi účinných technik, jak tělu pomoci znovu najít klid, rovnováhu a pocit bezpečí.
1. Brániční dýchání
Dech je přímou cestou k ovlivnění nervového systému. Při stresu dýcháme mělce a rychle. Vědomé, hluboké dýchání naopak aktivuje relaxační reakci.
Jak na to:
- Lehněte si nebo se posaďte pohodlně.
- Položte dlaně na hrudník a břicho.
- Nádech směřujte do břicha, ne do hrudníku.
- S výdechem pozorujte, jak břicho klesá.
- Soustřeďte se na prodloužený výdech.
- Pokračujte pomalu a plynule.
Brániční dýchání pomáhá uvolnit svalové napětí a snížit bolest vyvolanou chronickým stresem.
2. Houpavé pohyby („rocking movements“)
Houpání aktivuje tzv. parasympatikus – část nervového systému zodpovědnou za regeneraci. Navozuje pocit bezpečí a spouští vylučování hormonů, jako jsou serotonin a oxytocin, které zklidňují tělo i mysl.
Jak na to:
- Lehněte si na záda a zcela se uvolněte.
- Jemně pohybujte chodidly – střídavě přitahujte nárty nahoru a propínejte dolů.
- Tento rytmický pohyb rozhýbe celé tělo jako vlna.
Vnímejte houpání, klidné dýchání a uvolnění.
Závěrem
Traumatické zážitky ovlivňují nejen naši psychiku, ale i tělo – často zcela nenápadně. Bolesti pohybového aparátu mohou být tichým svědectvím dávných událostí, které tělo dosud nezapomnělo.
Citlivý přístup fyzioterapeuta, který rozumí souvislostem mezi tělem a psychikou, může být klíčem k hlubšímu uzdravení. Tělo má schopnost se uzdravit – pokud mu dáme správné podmínky.
