Fyzioterapie má mezi lidmi stále spoustu mýtů a nejasností. Část veřejnosti si ji spojuje jen s masážemi, jiní ji považují pouze za rehabilitaci „po operaci“. A někteří mají stále za to, že jakmile to nebolí, není třeba nic řešit. V online prostoru se setkáváme s řadou názorů, přičemž ne všichni, kdo je prezentují, mají odborné zázemí, což znesnadňuje správnou orientaci v tématu.
Pojďme se podívat na ty nejčastější omyly, se kterými se jako fyzioterapeuti v praxi setkáváme – a rovnou si říct, jak se věci mají.
Mýtus 1: „Fyzioterapie je jen pro sportovce nebo po úrazu“
Tohle je velmi častá představa. Fyzioterapie ale není jen pro lidi po operaci kolene nebo pro sportovce. Naopak – největší přínos má často v prevenci a při řešení dlouhodobých potíží jako jsou bolesti zad, hlavy, kloubní blokády nebo dechové obtíže. Fyzioterapie se zabývá pohybem jako takovým – a ten se týká každého z nás.
Mýtus 2: „Když to nebolí, je všechno v pořádku“
Absence bolesti ještě neznamená, že je tělo v rovnováze. Mnoho lidí má dlouhodobé pohybové dysbalance, omezenou hybnost nebo vadné držení těla, avšak bez akutní bolesti. To ale může vést k přetížení jiných struktur a jejich bolestem, které se objeví později – například v období větší fyzické zátěže nebo zvýšeného stresu. Často se bolest objevuje a následně mizí (podle míry zátěže), přesto je stále tady. Fyzioterapie není jen hašení požárů, ale především prevence. A čím dřív se začne, tím menší bolest, investice i omezení nás čeká.
Mýtus 3: „Rotace a předklony škodí páteři a plotýnkám“
Mnoho lidí se bojí ohýbat nebo rotovat záda, jako by při každém předklonu hrozilo, že „vystřelí plotýnka“. Pravda je ale taková, že páteř je pevný robustní orgán stavěný pro pohyb – včetně rotací, flexí i extenzí. Pokud je pohyb kontrolovaný, vědomý a bez přetížení, je pro páteř přirozený a zdravý. Fyzioterapie učí, jak tyto pohyby provádět a dávkovat bezpečně v určitých fázích rehabilitace– a jak se k nim po letech strachu nebo omezení zase vrátit.
Mýtus 4: „Na bolesti zad pomůže posilování břicha“
To je jen část pravdy. Ano, slabé břišní svaly mohou hrát roli – ale bolest zad je komplexní problém, který se nedá vyřešit zpravidla pouze jedním cvikem.
Potřebujeme souhru všech svalů v těle, správný dechový vzorec, funkční a mobilní klouby, funkční nervový systém, který vodí reálně podněty z těla do mozku a dobré psychické rozpoložení. Mít „pekáč buchet“ na pláži tedy neznamená, že vás nebudou bolet záda.
Mýtus 5: „Staré jizvy už nemůžou dělat problém“
„To už mám dávno zahojené, to s tím nesouvisí.“
Velký omyl. I roky stará jizva (např. po operaci, porodu, úrazu) může omezovat skluznost tkání, ovlivňovat napětí fascií, narušovat držení těla nebo způsob dýchání, ovlivnit citlivost periferního systému v jizvě nebo zhoršit funkci vnitřních orgánů. Tělo se kolem jizvy často kompenzačně přenastaví – a i když to nebolí přímo v místě, může to časem způsobit bolest jinde (např. bedra kvůli jizvě po císařském řezu). V terapii má ošetření jizev a práce s jizevnatou tkání své pevné místo – a u mnoha klientů bývá klíčem k odstranění dlouhodobých potíží.
Mýtus 6: „Koleno při dřepu nesmí jít přes špičku“
Tuhle větu jste možná slyšeli v posilovně, na tréninku nebo na tělocviku. Dlouho tradovaná „pravda“ už ale neplatí. U zdravého kolene je přirozené, že se při dřepu nebo výpadu dostane před špičku – biomechanicky je to dokonce žádoucí, protože umožňuje správné rozložení zátěže. Problém není v koleni, ale v tom, jestli má tělo dostatečnou stabilitu, mobilitu v kotníku a zda není pohyb nad možnosti konkrétního člověka.
Mýtus 7: „Všechny problémy se dají vyřešit cvičením“
Pohyb je důležitý – ale ne každý problém vyřeší „více cvičit“.
Někdy tělo nejprve potřebuje uvolnit přetížené struktury, aktivovat nefunkční svaly, zlepšit vnímání pohybu, odstranit kloubní blokády nebo vyřešit stresové faktory.
Jinak se může stát, že pohybem jen posilujeme špatný vzor – tím se problém zhoršuje a nechtěně si budujeme „špatnou zkušenost z pohybu“.
Mýtus 8: „Když mě něco bolí, měl/a bych to šetřit klidem“
Dlouhodobý klid je ve většině případů kontraproduktivní.
Bolavá záda, koleno nebo rameno často potřebují řízený pohyb, který jim pomůže zlepšit prokrvení, funkci a odvést zatížení od přetížených struktur. Důležité je ale nepřekračovat bolest násilím – spíš naslouchat, co přesně tělo říká, a podle toho volit typ a intenzitu pohybu.
Mýtus 9: „Když si zacvičím podle YouTube, je to stejné“
Internet je skvělý nástroj, ale tělo není YouTube. Cvik může být „technicky správný“, ale pokud není přizpůsobený konkrétní postavě, pohybovým omezením nebo cílům, může být neúčinný – nebo i nevhodný pro daný moment. Fyzioterapeut vám pomůže najít cvičení přesně pro vás – ne pro „průměrného zdravého člověka z videa“.
Mýtus 10: „Správné držení těla = rovná záda a ramena dozadu“
Tohle je asi nejčastější mýtus z dětství a školních tělocviků. Jenže tělo nemá být ztuhlé jako prkno – správné držení těla je dynamické, s aktivním středem těla, volnými rameny a přirozenou křivkou páteře.
Přílišné „rovnání zad“ často vede k zbytečnému napětí svalů. Lepší než „držet se rovně“ je naučit se být stabilní a uvolněný zároveň. Ale především, stále měnit dynamicky pozice těla: Jsme tvorové vyvinuti k pohybu a ne vysedávání.
Mýtus 11: „Silový trénink škodí zádům“
Setkáváme se s obavou, že posilování, zejména se zátěží, přetěžuje páteř a vede k bolestem zad. Opak je pravdou – pokud je technika správná a trénink přizpůsobený schopnostem, silový trénink je jedním z nejlepších nástrojů pro zdravá záda.
Pomáhá:
- aktivovat hluboký stabilizační systém,
- zlepšit držení těla,
- zvýšit odolnost páteře vůči běžnému zatížení,
- zpomalit úbytek svalové hmoty (sarkopenii).
Problém nevzniká ze samotného tréninku, ale z chybné techniky, nepřiměřené zátěže nebo ignorování nastupující bolesti.
S vedením fyzioterapeuta nebo zkušeného trenéra může být silový trénink nejen bezpečný, ale i klíčový pro prevenci bolestí zad.
Mýtus 12: „Když bolí achilovka, stačí přestat běhat a protahovat ji“
Tohle slyšelo (a zkusilo) mnoho běžců – a bolest se často vrací. Samotné vysazení běhu a pasivní strečink totiž problém neřeší.
Příčiny bolesti Achillovy šlachy bývají komplexní – často jde o:
- přetížení kvůli špatné technice běhu nebo nevhodně volbě běžecké obuvi,
- svalové dysbalance (např. slabé nebo přetížené svaly v okolí kyčle nebo kotníku),
- nedostatečnou regeneraci nebo přechod z nižší na vyšší zátěž příliš rychle.
Fyzioterapie se zaměřuje na zlepšení průběhu zánětu (pokud je přítomen), aktivní excentrický trénink (šlachy potřebují přiměřenou zátěž pro jejich remodelaci a posílení), zlepšení koordinace pohybu dolní končetiny, stabilitu kotníku i postupný návrat k běhu – nejen na „klidový režim“.
Fyzioterapie je cesta, jak lépe porozumět svému tělu, odstranit bolesti a předejít dalším potížím. Není to jen série cviků nebo náplast na akutní problém – je to aktivní spolupráce s odborníkem, která má vést ke změně nejen pohybu, ale i vnímání vlastního těla.
Nejste si jistí, co je pro vás vhodné? Máte bolesti nebo se chcete jen poradit?
Rádi vám pomůžeme. Objednejte se k nám na VSTUPNÍ VYŠETŘENÍ a s fyzioterapeutem a zjistěte, co vaše tělo opravdu potřebuje.
Autor: Mgr. Eliška Levová
Eliška studovala na Střední zdravotnické škole 5. května obor Masér sportovní a rekondiční. To ji motivovalo pokračovat v dalším vzdělávání a následně vystudovala obor Fyzioterapie na Fakultě zdravotnických studií UJEP. Po roce práce na lůžkovém rehabilitačním oddělení a v soukromém ambulantním zařízení pokračovala v magisterském studiu na Pedagogické fakultě UJEP v oboru Sport a zdraví. Nabírala zkušenosti z různých zdravotnických i sociálních zařízení v Praze, Písku, Ústí nad Labem, Teplicích v Čechách a významnou část praxe zahrnuje i pohyb ve sportovním vrcholovém odvětví synchronizovaného plavání.
