Bolest v oblasti třísla (inguina) je častým a zároveň diagnosticky náročným problémem, se kterým se setkávají ortopedi, fyzioterapeuti i praktičtí lékaři. Vzhledem k anatomické komplexitě této oblasti může mít bolest různorodý původ – od lokálních strukturálních patologií až po přenesené bolesti z oblastí vzdálenějších. Právě správná diferenciální diagnostika je klíčem k efektivní léčbě a k rozhodnutí, zda je vhodné indikovat fyzioterapii, nebo je nutné další lékařské vyšetření.
Tříslo jako průsečík strukturálních a funkčních vlivů
Tříslo tvoří anatomické rozhraní mezi trupem a dolní končetinou. Touto oblastí prochází množství důležitých struktur: ilioinguinální a genitofemorální nerv, vazy, šlachy adduktorů (přitahovače kyčle), úpony břišních svalů, a v neposlední řadě tudy vedou cévní a lymfatické cesty i spojení s pánevními orgány. Bolest zde může být způsobena poruchami v několika rovinách:
1. Strukturální příčiny bolesti v třísle
Tříselná kýla (hernie inguinalis)
Jedna z nejčastějších strukturálních příčin bolesti. Vzniká při oslabení břišní stěny a prolabování (vytlačování) obsahu dutiny břišní do tříselného kanálu. Typická je bolest zhoršující se při kašli, zvedání břemen, sportovní zátěži. Na rozdíl od funkčních poruch bývá lokalizovaná jednostranně a může být hmatný výhřez.
Zánětlivé a přetěžující stavy (overuse syndromy)
Opakované mikrotraumata v oblasti úponů adduktorů, zejména u sportovců, vedou k tzv. tendinopatiím (zánětům šlach a úponových míst). Jedná se o bolest při práci nebo natažení problematické svalové partie. Typicky se vyskytuje u fotbalistů, hokejistů nebo běžců.
Úrazy a ruptury svalů
Akutní přetržení adduktorových svalů nebo přímého břišního svalu (často v přechodu na aponeurózu) je doprovázeno ostrou bolestí, otokem a omezením pohybu. Diagnóza je potvrzena ultrazvukem nebo MRI.
2. Svalová dysbalance a porucha svalové koordinace
Tříslo je oblastí, kde se setkávají tahové síly horní a dolní části těla. Jakákoli změna v rovnováze mezi těmito skupinami může vést ke změně zatížení úponů, přetížení svalů a bolestivosti.
- Slabost nebo přetížení adduktorů (m. adductor longus, brevis, magnus) často vedou k problémům v klidu i při pohybu.
- Špatná spolupráce svalů břišní stěny vede ke kompenzaci pohybu jinými svaly, často s přetížením v oblasti úponu na symfýze (sponě stydké).
- Narušená aktivita svalů pánevního dna (zvýšené / snížené napětí) může způsobit změnu napětí v oblasti třísla – často skrytý, ale významný faktor.
- Myofasciální bolesti – přítomnost spoušťových bodů ve svalech související s tříselnou oblastí nebo fasciální tuhost může vyvolávat bolest imitující kýlu nebo bolest kyčle.
3. Vztah třísla s jinými kloubními strukturami
Kyčelní kloub
Změněná biomechanika kyčle (např. při femoroacetabulárním impingementu – FAI, artróze nebo labrální lézi) často vede k přenesené bolesti do oblasti třísla. Typickým projevem je bolest při rotaci kyčle nebo hlubokém ohnutí (např. dřep, kop).
Koleno a nožní klenba
Změny ve funkci kolenního kloubu (např. po operaci LCA, přetížení mediálního kompartmentu) nebo změny klenby nohy (propadlé podélné klenby, valgózní postavení kotníků – vklesnutí dovnitř) ovlivňují tahové linie dolní končetiny, což může sekundárně přetěžovat svaly třísla.
4. Vnitřní orgány a přenesená bolest
Bolest v třísle může mít i viscerální původ, což vyžaduje pečlivé vyloučení interních patologií:
- Močový měchýř – cystitida, záněty, ale i funkční poruchy (např. hyperaktivní měchýř) mohou způsobovat difuzní bolest v oblasti třísla.
- Střeva – divertikulitida, ileus, Crohnova choroba nebo jiné zánětlivé stavy.
- Gynekologické příčiny – např. ovariální cysty, endometrióza, srůsty v pánvi po operacích.
Při podezření na viscerální příčinu by měla být fyzioterapie odložena a pacient předán k lékařskému vyšetření.
5. Vztahy s jizvami po operacích
Pooperační jizvy nejsou jen kosmetickým důsledkem chirurgického zákroku, ale mají funkční dopad na fasciální, svalové i nervové propojení v celé oblasti trupu a pánve. Změny v napětí jizev nebo jejich srůstové reakce mohou narušit přirozené napětí měkkých tkání, omezit posun fascií a způsobit kompenzační zatížení jiných oblastí, nejčastěji právě v oblasti třísla.
Typické případy, kdy může být tříslo sekundárně přetíženo:
- Po operaci slepého střeva (appendektomii) – zejména klasický přístup v pravé dolní oblasti břicha může způsobit stažení břišní stěny, změnu aktivity přímého břišního svalu a asymetrické napětí v oblasti pánve.
- Po císařském řezu (sekci) – horizontální jizva ve spodní části břicha může narušit dynamiku břišního lisu a vést ke kompenzační aktivaci adduktorů nebo flexorů kyčlí.
- Po plastice tříselné či jiné břišní kýly – včetně implantace síťky – bývá běžná ztráta elasticity tkání v oblasti tříselného kanálu a změna neuromotorické koordinace.
- Po laparoskopických operacích nebo laparotomii – i menší vpichy mohou při srůstových změnách změnit napětí břišní fascie a přenášet změny na svaly kyčelního kloubu či pánevního dna.
- Po operacích vykonaných na dolní končetině – od různých operací kolenních kloubů, stehenních kostí, bérců po menší zákroky na chodidla (např. hallux valgus – vbočený palec, stabilizace klenby).
Dlouhodobé následky jizev:
I mnoho let po operaci může jizva vyvolat:
- změny v postavení pánve,
- omezený rozsah pohybu kyčle,
- ovlivňovat napětí okolních svalů (i vzdálených),
- bolestivé tahy v oblasti třísla při běžných pohybech,
- reflexní změny v napětí pánevního dna.
Kdy je na místě fyzioterapie
Fyzioterapie je zásadní v případech, kdy je bolest v třísle způsobena:
- svalovou dysbalancí,
- funkční poruchou v pohybovém aparátu (někdy i orgánovou),
- následkem úrazu nebo přetížení,
- po operacích břicha, kyčelního kloubu, kolen a nohou.
Fyzioterapeut se zaměřuje na:
- diagnostiku a úpravu pohybových stereotypů,
- aktivaci hlubokého stabilizačního systému,
- uvolnění přetížených struktur, mobilizaci fascií a nervů,
- reedukaci držení těla a chůze,
- zařazení cílených cviků na oblast kyčle, pánve a pánevního dna.
Závěr
Bolesti v třísle jsou výzvou nejen kvůli složitosti samotné oblasti, ale hlavně pro svou různorodou etiologii. Správná diferenciální diagnostika je základem pro výběr vhodné terapie. Fyzioterapie má v léčbě nezastupitelné místo, ale pouze za předpokladu, že je indikována na základě precizního klinického zhodnocení. Vzhledem k časté kombinaci funkčních a strukturálních příčin je důležité mezioborové propojení ortopedie, fyzioterapie, gynekologie a interní medicíny.
Autor: Mgr. Eliška Levová
Eliška studovala na Střední zdravotnické škole 5. května obor Masér sportovní a rekondiční. To ji motivovalo pokračovat v dalším vzdělávání a následně vystudovala obor Fyzioterapie na Fakultě zdravotnických studií UJEP. Po roce práce na lůžkovém rehabilitačním oddělení a v soukromém ambulantním zařízení pokračovala v magisterském studiu na Pedagogické fakultě UJEP v oboru Sport a zdraví. Nabírala zkušenosti z různých zdravotnických i sociálních zařízení v Praze, Písku, Ústí nad Labem, Teplicích v Čechách a významnou část praxe zahrnuje i pohyb ve sportovním vrcholovém odvětví synchronizovaného plavání.
