Bolest zad, kloubů nebo svalů zná většina z nás – někdy se objeví po fyzické námaze, jindy bez zjevné příčiny. Někdo sáhne po prášku, jiní jdou na masáží, další vyhledají fyzioterapeuta. Ale kdy už je čas jít k lékaři? Kdy stačí fyzioterapie a jak poznat varovné signály, které by se neměly ignorovat?
V tomto článku se podíváme na to, jak rozlišit, kdy vám může pomoci fyzioterapeut, a kdy je naopak na místě lékařské vyšetření. Zároveň se dozvíte, jaké příznaky bolestí mohou být nenápadným signálem, že v těle není něco v pořádku.
Kdy pomůže fyzioterapie?
Fyzioterapie pomáhá zejména:
- při bolestech pohybového aparátu (záda, krční páteř, kolena, kyčle, ramena, kotníky i drobných kloubů na těle),
- v případě svalového přetížení nebo jednostranného zatížení (např. ze sedavého zaměstnání nebo u jednostranných sportů),
- při funkčních blokádách (např. omezený pohyb krku nebo zad),
- při poúrazové a pooperační rehabilitaci,
- v rámci prevence zranění u sportovců i nesportovců,
- při poruchách stereotypu pohybu nebo držení těla,
- při funkčních gynekologických problémech,
- s průběhem těhotenství i regenerací po porodu,
- při funkčních viscerálních (orgánových) problémech,
- při chronických bolestech, které se pravidelně vrací.
Fyzioterapeut nejen „ošetřuje bolest“, ale pracuje s příčinou. Cílem je obnovit správné fungování těla, posílit oslabené části, zlepšit stabilitu, koordinaci a mobilitu.
Kdy už vyhledat lékaře?
Přestože fyzioterapie dokáže pomoci ve velkém množství případů, existují situace, kdy by návštěva fyzioterapeuta mohla oddálit potřebnou diagnózu nebo léčbu. V těchto případech je nutné nejprve vyhledat lékaře (praktického, ortopeda, chirurga, neurologa apod.).
Vyhledejte lékaře, pokud:
- se objeví náhlá, silná bolest, kterou jste nikdy dříve nezažili,
- se bolest zhoršuje i v klidu nebo v noci (budí vás ze spánku),
- je přítomen otok, zarudnutí nebo horečka – může jít o zánět,
- máte mravenčení, brnění, ztrátu citlivosti nebo síly v končetinách,
- došlo k úrazu nebo pádu, který mohl způsobit vnitřní poškození,
- se přidají potíže jako problémy s močením, vyměšováním nebo úbytek hmotnosti bez zjevné příčiny.
To jsou varovné signály, které mohou znamenat závažnější stav – například výhřez ploténky, zánětlivé nebo neurologické onemocnění, náhlou příhodu břišní, metabolické poruchy nebo jiná systémová onemocnění. V takových případech fyzioterapie není prvotní volbou, ale může být navazující péčí po stanovení diagnózy.
Fyzioterapeut nebo lékař? A co když si nejsem jistý/á?
To je velmi častá otázka – a naprosto v pořádku. Ne každý pozná rozdíl mezi „běžnou bolestí“ a signálem, že je problém vážnější.
Fyzioterapeuti jsou školeni v rozpoznání varovných příznaků, a pokud máte pochybnosti, můžete začít konzultací právě s nimi. Pokud se ukáže, že je potřeba další odborné vyšetření, doporučí vám návštěvu lékaře.
Příklad z praxe:
„Pacientka přišla s náhlou bolestí v břišní oblasti a zádech, kterou si myslela, že je svalového původu. Po podrobném vyšetření jsme zjistili, že symptomy jsou podezřelé a mohlo by se jednat o orgánové dráždění. Po návštěvě lékaře se prokázal zánět ledvin, což vyžadovalo rychlou lékařskou péči.“
V mnoha případech je ideální, když spolu lékař a fyzioterapeut spolupracují – například po úrazech, operacích nebo při chronických potížích. Ale platí i to, že fyzioterapie může být prvním krokem dřív, než se k lékaři vůbec dostanete. V praxi se často setkáváme s tím, že lidé čekají týdny na termín u specialisty, přitom u některých potíží (např. výhřez ploténky) je prvotní léčba stejně hlavně konzervativní – tedy fyzioterapií.
Dobře vedená fyzioterapie dokáže ulevit od bolesti a obnovit funkci, i když ještě nemáte jasnou diagnózu od lékaře. Fyzioterapeut je navíc vyškolený v rozpoznání varovných příznaků a v případě potřeby vás doporučí na další vyšetření – naopak, pokud máte již lékařské zprávy nebo snímky, dokáže s nimi dále pracovat a navázat přesnou terapií.
Jinými slovy:
- Můžete začít fyzioterapií a včas zjistit, jestli je potřeba jít k lékaři.
- Nebo jít nejprve k lékaři a následně navázat na fyzioterapii, která doplní péči.
Obě cesty vedou ke stejnému cíli – rychlejší úleva a bezpečný návrat k pohybu. Pokud se ale objeví náhlé, prudké, záchvatovité bolesti, výrazné změny citlivosti, horečka nebo jiné výrazné varovné příznaky (viz výše), je vždy bezpečnější začít u lékaře. Fyzioterapie je v takových případech až navazující – po vyloučení závažnější diagnózy.
Bolest jako varovný signál: co si hlídat?
Následující příznaky mohou naznačovat, že bolest není jen běžným svalovým přetížením:
- Bolest přetrvávající déle než 7–10 dní bez zlepšení,
- Zhoršení při běžných aktivitách (např. chůze, vstávání, otáčení),
- Bolest, která vystřeluje do končetiny (např. z bederní páteře do nohy),
- Změna citlivosti kůže, ztráta síly v úchopu nebo chůzi,
- Bolest v klidu, v noci nebo po spánku, která se nelepší pohybem.
Takové signály je vždy vhodné řešit včas – čím dříve dojde k diagnostice, tím větší je šance na rychlé a trvalé zlepšení.
Fyzioterapie jako cesta k lepšímu zdraví
Fyzioterapie neřeší jen bolest – pomáhá obnovit pohyb, vrátit tělu rovnováhu a předcházet zraněním. Díky individuálnímu přístupu, odborné diagnostice a cíleným cvičením je účinným nástrojem pro každého, kdo chce zlepšit svou pohyblivost, posílit svaly nebo se zbavit chronických obtíží.
Zkušený fyzioterapeut vám může pomoci nejen s aktuálním problémem, ale i s jeho prevencí v budoucnu. Ať už sportujete, pracujete v kanceláři, nebo se zotavujete po zranění – tělo si zaslouží pozornost, péči a odborné vedení.
Nejste si jistí, co je pro vás vhodné?
Nečekejte, až se potíže zhorší. Rádi vám pomůžeme s rozhodnutím, jestli je správným krokem fyzioterapie nebo návštěva lékaře.
Autor: Mgr. Eliška Levová
Eliška studovala na Střední zdravotnické škole 5. května obor Masér sportovní a rekondiční. To ji motivovalo pokračovat v dalším vzdělávání a následně vystudovala obor Fyzioterapie na Fakultě zdravotnických studií UJEP. Po roce práce na lůžkovém rehabilitačním oddělení a v soukromém ambulantním zařízení pokračovala v magisterském studiu na Pedagogické fakultě UJEP v oboru Sport a zdraví. Nabírala zkušenosti z různých zdravotnických i sociálních zařízení v Praze, Písku, Ústí nad Labem, Teplicích v Čechách a významnou část praxe zahrnuje i pohyb ve sportovním vrcholovém odvětví synchronizovaného plavání.
